Konec manželství je v mnoha směrech komplikovaná záležitost a často jsou to právě děti, které rozvodem rodičů nejvíce trpí. Jak rozvody ovlivňují život dětí a jak se v takto náročné situaci jako rodič zachovat? 

Odpovědi naleznete v rozhovoru, který jsem poskytla pro blog Gift. 

Dnes se s Vámi chci podělit o informace o terapii hrou, která mě zaujala tak, že jsem nyní nastoupila do výcviku v této metodě Důvodem byl především vyšší počet předškolních dětí, které ke mně začínají docházet, ale také má potřeba se ještě dovzdělat v práci s menšími dětmi.

Terapie hrou je nedirektivní metoda, kde se děti se mohou pomocí hry vyrovnávat se svými příjemnými i nepříjemnými prožitky. Mohou si v bezpečném prostředí vyzkoušet různé vzorce chování, hranice své i hranice druhého. V tomto věku je složité něco sdělovat slovy, zde se mohou vyjádřit formou hry.

Děti mohou projevovat své pocity ve společnosti vyškoleného terapeuta, který je chápe a přijímá je bez jakéhokoli hodnocení. Ve hře se může realita nejen vyjádřit, ale také přetvářet, dítě se začne cítit v situaci lépe a snadněji pak zvládá daný problém či nepohodu.

Terapeut na dítě nikdy nespěchá, nechává dítěti tolik času, kolik potřebuje. Také mu nevnucuje aktivity, které ze svého pohledu považuje za vhodné, ale o podobě hry nechává rozhodnout samotné dítě. Terapeut spoléhá na sebeúzdravné mechanismy dítěte a vytváří optimální podmínky pro seberozvoj dítěte.

Sice s touto metodou teprve začínám, ale přesto jsem měla už možnost zažít s dětmi během hry různá dobrodružství a vnímat, jak jsou každé jiné a jedinečné. Je to pro mě velmi smysluplný a hezký čas

Zvažujete, zda je tento typ konzultace vhodný právě pro Vás?

Nevíte, co od setkání očekávat?

Nemáte představu, jak bude konzultace probíhat?

Máte obavu, co si o vás bude terapeut myslet?

Zvažujete, jestli to, co vás trápí, je vhodné s terapeutem probírat, jestli to nebude považovat za malichernost nebo naopak, jestli to není neřešitelné a stejně vám nebude schopen pomoci?

Obáváte se, že vám bude ještě hůř, když o situaci budete mluvit a přemýšlet?

Pokusím se na tyto otázky odpovědět.

Jak poznáte, zda se tento způsob hodí právě pro vás? Individuální konzultace jsou určeny pro ty, kteří se ocitli v životní situaci, se kterou si momentálně nedokáží poradit. Ať už se daná situace zdá neřešitelná nebo má více řešení a je náročné rozhodnout se pro to správné. Také těm, kterým se v životě opakují podobné vzorce chování, s nimiž nejsou spokojeni a které se jim ale nedaří změnit. Těm, kteří cítí dlouhodobě nespokojenost a netuší důvod. Těm, které trápí situace z minulosti, se kterou se nevyrovnali. Terapeut (psycholog) se poté stává na určitý čas vaším průvodcem v životě a pomáhá vám v bezpečném prostředí výše zmíněné (a další) situace lépe zvládnout. Někdy nelze situaci vyřešit, ale jde o to zvládnout ji co nejlépe. Terapeut by vám měl poskytnout prostor, kde můžete bez obav sdílet své myšlenky, přání a nejniternější prožitky, které nelze svěřit někomu jinému.

Co očekávat od setkání? Terapie nedokáže zázraky na počkání bez vašeho přičinění. Ale je to ověřený způsob pomoci při psychické (a někdy i tělesné – tzn. psychosomatické) nepohodě. Terapeut nedává návod, jaké máte zvolit řešení a co máte konkrétně dělat. Jeho cílem je pomoci vám utřídit si myšlenky, porozumět souvislostem, uvědomit si a případně změnit postoj k sobě i k ostatním. Terapeut vám naslouchá, snaží se vám dát nový pohled na situaci, případně podpoří ve vyzkoušení nového způsobu jednání. O směřování terapie ale rozhodujete vy společně s terapeutem, na řešení své situace se aktivně podílíte.  

Jak konkrétně terapie se mnou probíhá? Při objednání si domluvíme termín, čas a místo setkání. Pokud chcete, můžete mi již při objednání krátce sdělit, z jakého důvodu jste se na mě obrátili. Během konzultace si povídáme o situaci, se kterou přicházíte. Někdy nabízím možnost využít terapeutické karty či techniku Sandplay. Před koncem setkání se domlouváme, zda budeme ve spolupráci pokračovat, případně v jaké frekvenci (preferuji setkání 1x týdně či 1x 14 dní) a za jakých podmínek, najdeme termín pro další setkání. Někdy proběhne konzultace pouze jako jednorázové psychologické poradenství. Poté se uskuteční platba za konzultaci v hotovosti či na účet.

Máte obavu, co si o vás nebo vašem problému terapeut pomyslí? Terapeut sám prochází pětiletým psychoterapeutickým sebezkušenostním výcvikem, kde je v roli klienta. Současně během tohoto výcviku získává zkušenost s životními příběhy ostatních, o kterých se naučí přemýšlet terapeuticky, naučí se postupy a techniky důležité pro terapeutickou práci apod. Poté ještě pracuje pod supervizí zkušenějšího odborníka – tzn. konzultuje s ním pravidelně svoji odbornou práci a postupy. Terapeut nehodnotí vás ani vaši situaci, důležité je pro něho to, co je pro vás náročné a jak tyto náročné skutečnosti můžete nejlépe zvládat.

Nebude terapeut považovat vaši starost za malichernost nebo naopak dokáže terapeut zvládnout vaši beznadějnou situaci? Každý člověk prožívá různé situace jinak, pro někoho je těžká situace, kterou druhý dokáže zvládnout a naopak. Toto terapeut ví, proto je pro něho důležité subjektivní vnímání situace jeho klientem, rozhodně nebude zlehčovat vaše pocity a prožívání. Terapeut také může doporučit klientovi jiného odborníka, pokud vnímá, že daný odborník je v dané oblasti zkušenější nebo jeho odborná příprava je více zaměřena na klientovu problematickou životní situaci. Např. pokud by klient žádal léčbu duševního onemocnění, odkážu ho na klinického psychologa, který pracuje ve zdravotnictví.

Co když se budu cítit hůř, když o své problémové situaci budu mluvit a přemýšlet?

Zpočátku se díky sdílení těžkých situací klientovi většinou uleví, postupně je však potřeba pustit se do konfrontace s tím, čemu jsme se vyhýbali - se svými úzkostmi, různými strachy, nepříjemnými vzpomínkami apod.. A to většinou příjemné není.  Dočasné zhoršení může být i přirozenou součástí terapeutického procesu, v tomto případě je dalším krokem k pozitivní změně.Opět zde ale v tomto období budete mít podporu terapeuta.

Ještě bych chtěla zdůraznit, že pro terapii a její přínos je velmi důležité, abyste našli terapeuta,   se kterým se cítíte opravdu bezpečně a vyhovuje vám jeho přístup. Abyste mu mohli sdělit nejen své nejniternější pocity a názory, ale také abyste mu mohli dát zpětnou vazbu, když vám nebude něco vyhovovat.

To byly odpovědi na vaše nejčastější otázky, ráda odpovím další dotazy, které vás budou zajímat a nejsou zde uvedeny – můžete mě kontaktovat na emailu adamcova@cestaprorodinu.cz .

Ráda s Vámi sdílím odkaz na rozhovor, který mě oslovil a plně s ním souzním 

https://psychologie.cz/psychika-zavrenych-deti/?fbclid=IwAR0CNcOhkIcciR0hkk6yLbDJ-wLdF4utoiJRRbihRqlHD1Fo9tnhSWEGdPc

Dozvíte se v něm mnoho důležitých věcí o tom, jak naše děti mohou prožívat tuto zvláštní dobu. 

Tento krátký článek bych chtěla věnovat tématu přemýšlení, vlastně spíš takovému „hovoru se sebou“, který se nám může stát, když máme chvilku jen pro sebe. Chvíli, kdy nemusíme reagovat na své okolí, odpovídat na otázky, hlídat naši mimiku… Kdy se můžeme zaměřit jen do svého nitra, do sebe a nechat plynout myšlenky tak, jak přicházejí. Znáte to?

Pro mě je to způsob, jak získat znova čistou mysl a psychickou pohodu. Kromě této psychohygieny vnímám další přidanou hodnotu, a to že se mi v těchto okamžicích často v myšlenkách objeví nějaký nový nápad, řešení něčeho, nad čím jsem dlouho bádala nebo alespoň možnost, jak se k cíli řešení přiblížit. Kde však nalézt takové uvolnění, že můžete v klidu hovořit „se sebou“? Na počátku minulého století vznikl koncept „tří B“, který je připisován filozofovi L. Wittgesteinovi. Ten uvádí, že nejvíce uvolnění a (a díky tomu) kreativní jsme v koupelně, v posteli a v autobuse (bathroom, bed, bus). Souhlasíte? :-)

Mně nezbývá než souhlasit a kromě těchto „3B“ vnímám ještě jako účinné procházky přírodou, ale také terapii v bezpečném prostředí, kde mě terapeut dokáže navést více k sobě samé.   

První myšlenka, která mé klienty většinou napadla, pokud jsem zmínila práci s terapeutickými kartami, se týkala čtení budoucnosti pomocí karet :-). Tak to opravdu neumím a ani to není při mé práci cílem. K čemu tedy terapeutické karty využívám?

Především v situacích, kdy klientovi nestačí slova k vyjádření – často může jít o nějakou emoci, nejasnou vzpomínku, o téma, o kterém se těžko začíná mluvit. Někdy také karty pomohou, když si klient není jistý, o čem má začít hovořit nejdříve. Pomocí obrázku se mohou vybavit některé neuvědomované spojitosti, mohou pomoci při uchopení (a pochopení) svého životního příběhu nebo aktuální situace. Někdy je také používám pro oživení setkání či odlehčení a často se díky nim objeví důležité téma pro terapii.  

Jak vypadají? Terapeutické karty mohou mít různou velikost, nejčastěji bývají ve velikosti běžných hracích karet. Obrázky na nich mohou být malované, vyfotografované, někdy znázorňují nějaký děj, někdy jednotlivé předměty. K některým kartám patří i slovní doprovod, který je již napsaný na kartě nebo ho může ke kartě přiřadit klient. Karty lze využívat při individuální, skupinové i rodinné terapii. Existují i různé tematicky zaměřené sady karet, v prodeji je naleznete na www.b-creative.cz .  Karty  se u nás více začaly používat od roku 2013 především díky výše zmíněné společnosti B-creative a její zakladatelce Magdě Shymon.

Co mě na těchto kartách nejvíce baví? Především to, že si je každý může přizpůsobit svým potřebám, nic není špatně. S každým jedincem tak karta ožívá jiným příběhem, vzpomínkou, nápadem, pro každého má jiný význam. Díky kartám se může člověk dozvědět více o sobě, o svých zdrojích a silných stránkách.  Líbí  se mi možnost kreativity, aktivity bez nároku na výkon a především to, že každá odpověď je v tuto chvíli ta pravá a nejsprávnější :-).

Sandplay terapie, volně přeloženo terapie hrou v písku, je technika, kterou lze využít od raného dětství až po dospělý věk. Využíváme při ní nádobu s pískem, která slouží jako prostor pro znázornění našeho prožívaní a vnitřního světa. V tomto prostoru můžeme tento náš svět znázornit symbolicky pomocí nejrůznějších figurek, kostiček, korálků, kamínků (ale i velkých kamenů :-) ) a jiných přírodnin, miniatur a mnoha dalších předmětů. Do písku můžeme promítnout naše emoce, konflikty, vztahy, myšlenky apod.

Dětem je v tomto prostoru poskytnuta možnost dát najevo své emoce, které by v reálném životě byly pro situaci nepřiměřené a děti by v rámci společenských a rodinných pravidel tyto své pocity zadržely v sobě, případně by za ně byly negativně ohodnoceny. Na pískovišti je možné zlobit se otevřeně na rodiče, na paní učitelku a další autority, ale také vyjádřit zlobu a vztek na malého čerstvě narozeného brášku. Lze tam být za toho, který přepere všechny ty kluky, kteří se mu posmívají, protože je menší. Lze tam být tou, se kterou chtějí ostatní holky kamarádit. Lze tam tedy ulevit svým negativním emocím a teprve poté, když už není zahlcený emocemi, je člověk schopný přemýšlet, co lze pro danou situaci udělat reálně, hledat nějaké vhodné řešení. Pro děti je tato technika vhodná také proto, že není potřeba široké slovní zásoby a abstraktního přemýšlení, aby vyjadřovaly, co cítí. Na Sandplay pocity dokáže nám ostatním, ale i sobě, srozumitelněji „popsat“.

A co dospívající, adolescenti a dospělí? My už máme větší zábrany „dát své“ emoce do písku a navíc ještě před dalším dospělým, ale když se to stane, může nám to přinést velkou úlevu. Díky symbolům a jejich uskupení (a možnosti přeskupení) na pískovišti můžeme objevit pro nás nové pohledy a možnosti řešení situace, kterou jsme se rozhodli pomocí Sandplay nahlédnout. Pomocí této techniky se daří lépe si utřídit myšlenky, najednou to, co si většinou „třídíme v hlavě“, máme před sebou a můžeme se na to podívat a případně proměňovat.  Někdy ani své emoce neumíme verbálně popsat, potom nám může pomoci kreativně je znázornit do písku.

Tato technika je vhodná také pro celé rodiny, kdy se díky vybraným symbolům na pískovišti mohou jednotliví členové rodiny lépe pochopit a více vnímat, jak se jejich blízký v dané roli v rodině cítí.

Důležité je také zmínit, že díky symbolům je toto vyjádření poměrně bezpečné pro klienta, který může svůj prožitek sdílet s ostatními, ale také ho ostatním sdělovat nemusí, pokud je to pro něho náročné nebo pokud má naopak pocit, že se prožitím situace vyjasnila.

Skupinová terapie – už podle názvu poznáme, že se na této terapii bude podílet více osob. Můžeme rozlišit skupiny podle počtu zúčastněných na malé, střední a velké. V malých skupinách se setkává 3 až 10 osob, ve střední 11- 20 a ve velké 21-30 osob. Frekvence setkávání skupiny záleží především na její formě, zda je pobytová či ambulantní, v ambulantní formě probíhá nejčastěji ve frekvenci 1x týdně. Skupiny dále rozlišujeme uzavřené a otevřené; v uzavřených skupinách se schází stále stejné osoby, není možné do této skupiny vstoupit později. Jak správně tušíte, do otevřených skupin mohou průběžně vstupovat další účastníci a někteří stávající členové skupinu opouští. V Cestě pro rodinu se schází 1x za týden (či 14 dní – dle dohody) malá uzavřená skupina, která je určena pro rodiče dětí se specifickými potřebami. V roce 2021 plánujeme otevřít ještě jednu skupinu, o možnosti přihlášení budete informováni na Facebooku a webových stránkách organizace.

Skupina se většinou schází v pravidelném čase na stejném místě na 90 minut, hned na počátku setkávání si stanoví pravidla, která umožní cítit se ve skupině bezpečně a sdílet své pocity. Většinou se jedná o domluvu, že to, co se na skupinovém setkání odehrává, nebude nikdo prezentovat mimo tuto skupinu. Také, že členové budou sdělovat pravdivé a upřímné odpovědi, nebudou ostatní hodnotit a kritizovat, mohou vyjádřit samozřejmě nesouhlas, nejlépe však vhodnou zpětnou vazbou. Platí zde pravidlo říci stop (zastavit hovor, který se k vám vztahuje) ve chvíli, kdy je pro vás situace příliš nepříjemná, vyvolává bolestné vzpomínky nebo když cítíte příliš velký tlak od skupiny.

Co je přínosem skupinových setkání? Ostatní ze skupiny mají podobné zkušenosti. Často zjistíme, že záležitost, která nás trápí, zažil i někdo další ze skupiny a může nás uklidnit a poskytnout nám cenné rady. To nám dává naději, že situaci je možné vyřešit. Ve skupině můžeme získávat zpětnou vazbu na naše chování a projevy, které nám mohou v běžném životě způsobovat nepříjemnosti. Dění ve skupině může přinášet náhled na některé situace, které se nám opakovaně dějí a zjistíme souvislost s naším jednáním. Skupina dává pocit sounáležitosti, máme zde bezpečné místo, kde nás ostatní přijímají takové, jakými jsme. Současně se dozvídáme i nové informace, které mohou ovlivnit i náš reálný život. Rozvíjíme zde naše komunikační a sociální dovednosti. Také my jsme důležití pro skupinu se svými zkušenostmi, názory a aktivní přítomností ve skupině. V rámci skupiny se objevují role, které v životě hrajeme a zde v bezpečném prostředí si je můžeme uvědomit. Skupina je místo, kde můžeme odreagovat své emoce, kde je to přirozené a žádoucí. Následně nás emoce nezaskočí v místě, kde pro nás není příjemné je projevit.

Skupinová terapie může doplňovat terapii individuální, případně i probíhat samostatně. Záleží především na vás, který způsob vám bude vyhovovat. Zda raději upřednostníte individuální terapii, kde se terapeut věnuje pouze vám a vašemu tématu nebo zda vnímáte jako přínosnější sdílení s více lidmi a tím i více zpětných vazeb, kde však vždy nemusí být věnována pozornost vašemu tématu.

Pokud vás ještě zajímají další informace o skupinové terapii, které se v článku neobjevily, kontaktujte mě na emailu adamcova@cestaprorodinu.cz .

Ráda bych s Vámi sdílela video, které podle mého názoru poměrně přesně vystihuje specifika individuální terapie :-)

Téměř ve všech médiích, rozhovorech, článcích, chatech a podobně se objevuje slovo koronavirus, které pro nás bylo dříve naprosto neznámé a které v nás nyní vzbuzuje různé emoce, většinou ty negativní. Já bych se v tomto článku proto chtěla spíše zaměřit na to, jak se nyní máme a jak by se nám mohlo dařit co nejlépe, přestože kolem nás proudí hodně negativních informací.

Většina lidí zažívá v této době nepříjemné pocity. Máme obavy z budoucnosti, zda neonemocníme my nebo naši blízcí, zda nepřijdeme o práci, o zákazníky, jak to bude s finančním zabezpečením…. Jsme nejistí, protože některé věci se prostě dějí a my je nemůžeme úplně ovlivnit. Jsme naštvaní, protože nařízená omezení nám neumožňují věnovat se činnostem, které máme rádi. Jsme unavení, protože se na nás zvýšily nároky – ať už doma (děti, které si plní výuku v domácím prostředí, péče o starší osoby v rodině, sdílení obav členů rodiny) nebo v zaměstnání (delší směny, komplikovanější domluva mezi zaměstnanci díky omezení osobního kontaktu, ohrožení v profesích, které jsou v přímém kontaktu s lidmi), případně na home office, který pro nás také může být novinkou a přinášet některé nepředvídané komplikace.

Pojďme se na situaci podívat z opačné strany – co je na ni pozitivního, co můžeme získat, poznat či vyzkoušet? Myslím, že nám všem tato situace umožnila uvědomit si, že je na čase nezaměřovat se pouze na výkon. Dala nám čas, který můžeme trávit se svými nejbližšími, ale také sami se sebou. Připomněla nám, že je fajn zavítat do lesů, parků a různých přírodních zákoutí, která máme na dosah, a přesto se tam málokdy vypravíme. Že zde můžeme nalézt potřebné zdroje, které posílí naše duševní i tělesné zdraví. Připomněla nám, že máme podobné starosti a radosti jako ostatní a že si díky tomu můžeme víc porozumět a být k sobě ohleduplnější a tolerantnější. Také jsme dostali prostor zamyslet se, co je pro nás opravdu důležité; realizovat to, co jsme už nějakou dobu odkládali. Tento čas nás učí, že důležitá je přítomnost. Minulost nezměníme, tu je důležité přijmout i se všemi omyly, které nám ale pomohly získat naše dnešní zkušenosti. Budoucnost můžeme ovlivnit právě tím, jak se chováme v přítomnosti, dnes získáváme zkušenosti, které budeme využívat později.

A možná právě zkušenost z těchto nelehkých dní nám přinese větší jistotu a důvěru v sebe i ostatní. :)

Závěrem bych chtěla připomenout, že je legitimní zažívat strach, úzkost, nepohodu, vztek, pocity si nevybíráme. Můžeme je přijmout, přiznat si je a zkusit s nimi pracovat, pokud jsou nám nepříjemné.

Jak na to? Zde je pár tipů:

• Sdílejte své pocity a obavy s ostatními (rodinou, kamarády, kolegy, s odborníky online), vyslovené obavy už tolik netíží.
   
• Vyhledávejte humor, který umožní mysli odpočinek (osvědčené komedie a hlášky z nich, vtipy, humorné vzpomínky třeba nad fotkami). 
   
• Dopřejte si činnosti, které máte rádi a nezbývá na ně běžně čas (poslech hudby, např. i písniček ze svého mládí či dětství, knížky, které jste si chtěli přečíst, film, na který jste se chtěli podívat, horká koupel).
   
• Využívejte možnost pohybu v přírodě, pohyb zlepšuje náladu i imunitu, dokáže uvolnit napětí a vztek. Můžete se např. vydat jinou cestou, než běžně chodíte na procházku; domluvte se s jinou rodinou a připravte jim bezkontaktní stopovanou po lese (vy jako první připravíte trasu, druhá rodina může vyrazit po fáborcích, až vy už budete doma).
   
• Relaxujte, najděte si chvilku sami pro sebe a svůj odpočinek, můžete využít relaxace zveřejněné na internetu, např. autogenní trénink na Youtube.
   
• Dodržujte pravidelný řád svých dní.

:)